Stránky farnosti Nové Strašecí
Navigace: Články

 

Pastýřský list k translaci kardinála Berana

K radosti letošních Velikonoc přistupuje, že Vám mohu oznámit radostnou zprávu o přenesení ostatků mého velkého předchůdce na svatovojtěšském stolci, Josefa kardinála Berana, z Říma do Prahy. Je vskutku symbolické, kdy k jeho návratu dochází. Abychom si to mohli plně uvědomit a dobře se na jeho návrat připravit, připomenu, kdo se to vrací. Katolíci, především pražští, to vědí. Stále jsou mezi námi lidé, kteří ho osobně znali. Jenomže prach času a množství nových událostí zanese postupně i hluboko vtisknuté stopy. Naše střední a zvlášť mladší generace ví i o nedávné minulosti málo. Je to nebezpečné, jak vidíme v naší současnosti a oprávněně očekáváme v budoucnosti.

Kardinál Beran se narodil v Plzni r. 1888. Základy jeho osobnosti položila rodina. Bylo jich několik: samozřejmě předaná a živá víra, vzájemnost v početné rodině, skromnost a pracovitost daná trvale nízkou ekonomickou situací, zájem o výchovu a vzdělání dětí a mládeže, který převzal od svého otce, jenž byl učitelem. Především od něho, ale i od ostatních členů rodiny získal lásku ke své vlasti. Dá se říct, že už jako chlapec byl připraven pro život a jeho charakter byl určen. Vše, čím v dalším životě prošel, můžeme s jistou nadsázkou označit za „běžný“ život člověka, který obstál v dobách, kdy žil.

V jeho biografii lze snadno sledovat růst toho, co jsme pojmenovali jako základ z raného dětství. Chudý student se musel sám o sebe postarat. Po maturitě odešel do semináře v Římě. I tam se probíjel obtížně a nesl těžce dlouhé odloučení od vlasti. Po vysvěcení v roce 1911 se vrátil. Přímým hrůzám zákopové války ušel, ale i zázemí bylo první lekcí o nelidskosti. Záhy se stal rektorem pražského semináře, učil a vychovával. Neohroženě se postavil proti nacismu. Je spíše zázrakem, že při heydrichiádě nebyl rovnou popraven. Škola nelidskosti, lidské solidarity a ekumeny se pro něj odbývala na Pankráci, v Terezíně a Dachau. Vrátil se domů klidný a poučený o tom, co je v člověku.

Dal se do nadějné práce. Na podzim 1946 se stal arcibiskupem pražským. Blížící se hrozbu rozpoznal brzy. Ke svátku blahoslavené Anežky Přemyslovny, k níž ho vázalo silné pouto jako k patronce jeho kněžství, píše v roce 1948 ještě před únorem zásadní varovný pastýřský list. Byl účastníkem pohřbu prezidenta Beneše a ano, sloužil Tedeum po zvolení Klementa Gotwalda. Tento akt vyměnil za slib, že bude propuštěno více než 70 kněží, kteří ani ne za půl roku už byli ve vězeních, a za slib zachování církevního školství. Tušil, že slib je falešný, ale jeho omyl byl ještě hlubší. Netrvalo dlouho a došlo k policejnímu zásahu při slavnosti Božího Těla a arcibiskup byl internován. Sdílel tak osud primasů ostatních zemí s komunistickým režimem, kardinálem Mindszentym, Wyszyńskim a Stepinacem. Internace probíhala mírněji než v nacistických táborech, ale byla horší díky vyděračství, úskokům a případům, kdy dozorci získali na svou stranu některou ze spoluinternovaných řeholnic. Ty pak vynikaly v nebrutálním sadismu, v trvalém ponižování.

Státní orgány byly zneklidněny oznámením, že Papež Pavel VI. jmenoval arcibiskupa Berana kardinálem a žádal, aby převzal svou hodnost v Římě. Výsledkem byl návrh, že kardinál do Říma bude propuštěn, ale se závazkem, že se nikdy nevrátí. Aby umožnil nastoupení biskupa administrátora pražské arcidiecéze, kterým se měl stát a stal František Tomášek, přijal kardinál Beran doživotní vyhnanství. S bezmeznou bolestí přijal tento trest a o svůj smutek se podělil v radostném setkání s papežem. Celý svůj pobyt v Římě nesl jako vyhnanec a všemi silami se snažil udržet každé vlákno styku s vlastí, upnul se k emigrantům a krajanům, které navštěvoval, i ke každé návštěvě z domova.

Po celou dobu svého pobytu v Římě, kde stihl ještě pronést řeč o náboženské svobodě v průběhu čtvrté části jednání II. Vatikánského koncilu, žil ve zvláštní péči Pavla VI. Pro mnohé to bylo nepochopitelné, ale příčina byla jednoduchá. Osudy jednotlivců se v dějinách opravdu podivně proplétají. Pavel VI. byl v době II. světové války málo významný klerik, ale připadlo mu být spojkou mezi papežem a neodvolaným československým nunciem, který z Prahy přesídlil do Milána. Vatikán totiž nikdy neuznal Mnichovskou dohodu. Tento nuncius z papežova pověření udržoval styky s československou exilovou vládou přes rovněž neodvolané československé diplomaty ve Švýcarsku. Mladý diplomatický styčný důstojník věděl vše o nejrůznějších akcích, tedy i o celém průběhu výsadku a atentátu na Heydricha. Znal tak i postoje Beranovy. Pavel VI. tímto způsobem zapojený do akce, která odhalila pravou tvář nacismu a stala se tak mezníkem celé války, měl úctu ke každému, kdo se do akce jakkoli dostal a trpěl kvůli tomu. Jeho vřelý vztah k naší zemi se projevil mnohokrát a v případě kardinála Berana nejvýznamněji při Beranově projevu po činu Jana Palacha a pak při kardinálově smrti. Není znám případ, že by někdo jiný byl pochován samotným papežem v kryptě svatopetrské baziliky mezi papeži.

O přenesení těla kardinála Berana do vlasti, což bylo jeho výslovné přání uvedené v testamentu, se vyjednávalo dlouho. Podobně jako Polsko u sv. Vojtěcha ani Vatikán nechtěl jen tak vydat ostatky muže, jehož beatifikační proces byl již v průběhu. Bylo také třeba odstranit překážku, která formálně bránila návratu, totiž kardinálův vynucený slib, že se nevrátí ani po smrti, který dosud ležel na ministerstvu zahraničí. Byl však ihned s omluvou zrušen a vznesena přeuctivá žádost, aby Vatikán návrat umožnil.

Josef kardinál Beran se před svátkem sv. Vojtěcha vrátí s poctami církevními i státními do své katedrály. Řekl jsem, že jeho návrat je symbolický a je jednoznačně slovem do současné naší společenské situace. Přichází, aby promluvil skoro tak, jako když v roce 1948 napsal slova „Nemlč arcibiskupe“ a varoval. Stojíme dnes uprostřed neustálých volebních kampaní, jsme vyhroceně rozděleni, zapomínáme na cenu svobody, promarnili a poztráceli všechny ideové hodnoty našeho státu, jak nepotřebnou veteš odsouváme přirozenou rodinu, výchovu dětí a mládeže strkáme jeden na druhého, až ji nedělá nikdo. Naříkáme, že nemáme osobnosti a přitom ušlapeme pomluvami každého, kdo osobností je. Beranův návrat je pro nás především zkouškou z věrnosti dobru, poctivému dobru každého člověka, zkouškou z lidské odpovědnosti za druhé.

Zvu i vyzývám k účasti na jeho uvítání především kněze a seminaristy, ale i celou naši společnost. Neboť se vrací učitel a arcibiskup, velký občan našeho státu a syn našeho národa. Neřekne nám už ani jediné slovo, jeho mlčení však bude výmluvnější než vše, co řekl během svého života. A hlavně bude zde mezi námi, zmatenými a ustrašenými, a zároveň mezi těmi, kdo vítězně vešli do domu Božího a vedou tam i nás. Nic nechybí k slávě jeho, to on chyběl víc než půl století k slávě pražské katedrály.

+ Dominik kardinál Duka OP

arcibiskup pražský a primas český

(Prosím, aby byl pastýřský list přečten na 2. neděli velikonoční 8. dubna 2018.)

Letní setkání na faře 26.7. až 4.8.

Přihláška:

https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSfIAxpXDRBfX9OpaHLx8j3k8NvflLe43z2y8rDguTstGl1cwA/viewform?usp=sf_link

 

 

Celodenní setkání dětí na faře 21.3.2020

Srdečně zveme děti na celou sobotu na faře : 21.3. 9  až 17.00 hod

Přihláška:

https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScE7rBG84qzknSxKRmyIwxCYuJipShTml_zpVC01vBdoY0Kfw/viewform?usp=sf_link

 

 

 

 

 

 

Poděkování koledníků

Koledníci děkují a oznamují výtěžek sbírky roku 2020:

 Lány    6. 091,-
 Nové Strašecí  29. 281,-
 Ruda  13. 392,-
   
 CELKEM  48.764,-

 

Děkujeme všem dárcům ! ! !

Historie vánočních svátků

Doba vánoční je v liturgickém kalendáři vymezena svátky Narození Páně a Křtu Páně.

Doba adventní a vánoční

Vstupujeme opět do adventního období- očekávání Spasitele

Advent nejsou vánoce

Advent je doba radostného očekávání, období čtyř neděl před vánočními svátky, před Štědrým dnem, pro křesťany před dnem narození Ježíše Krista, pro děti před Ježíškem. Advent je čas přípravy na Vánoce, má být dobou klidu, radostného očekávání, rozjímání, ztišení a příprav.

Advent je také začátek nového liturgického roku. Proto je to doba příhodná na případná předsevzetí - ta mají být, aby nás neděsila ale motivovala:

a) splnitelná

b) kontrolovatelná

c) krátkodobá

 

SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA-KRÁLE

 

Když po první světové válce, kdy se rodily nové demokracie, zavedl Pius XI. svátek Krista Krále, neměl v  úmyslu propagovat návrat k monarchii z  Boží milosti, jak jí rozuměl středověk. Chtěl jenom znovu ukázat na propast, která se před námi otvírá, když člověk chce poroučet člověku, ať už je to jednotlivec nebo celek. Není-li v tom, kdo mně vládne, Bůh, jsem otrokem.

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé 2.11.

Mše svaté v sobotu 2.11.

kostel NS 9.00

kostel NS 11.00

kaple na faře v NS od 18.00

Modlitba za zemřelé na hřbitově v NS od 17.00 

 

 

 

8. září Slavnost Narození P. Marie

 

Slavnost Narození P. Marie

Titul našeho kostela

Charita pomáhá – daruje poukázky na nákup školních potřeb

 

Charita Nové Strašecí darovala Základní škole v Novém Strašecí 30 kusů poukázek, které byly „potřebným“ na nákup školních potřeb v hodnotě 400,- Kč.

Tuto formu pomoci budeme jistě opakovat :)

Máte-li ve svém okolí žáka nebo studenta, jehož rodičům by tato Poukázka pomohla k nákupu školních potřeb, dejte nám prosím vědět na mail fchnovestraseci@gmail.com

Děkujeme - i takto můžete pomoci :)

 

 

 

Proč vyučovat NÁBOŽENSTVÍ

NÁBOŽENSTVÍ v ZŠ 2019/20 bude ve stejných časech jako v minulých letech.   

1.-4. třída /děti před i po 1. sv. přijímání/
PÁTEK  13.00 - 13.45. Sraz u vchodu do budovy C /ten horní vchod pro mladší děti/

5.-9. tř. /děti po 1. sv. přijímání/
PÁTEK 14.00 - 14.45 Sraz u vchodu proti poště ! ! 
 

Vyučuje Mgr. Klára Baslíková 

 

Jak již název článku říká, jedno PROČ, které stojí za úvahu zvláště na počátku nového školního roku-

Dušičky

Zamyšlení nad obsahem slova Dušičky.

Letní setkání na faře 2019

Setkání dětí se povedlo - fotky na Fcb Farnost Nové Strašecí :)  

Děkujeme mládeži za skvělou organizaci, přípravu programu a péči o děti.

Také děkujeme rodičům, že nám důvěřovali a na pět dní půjčili své ratolesti k formaci, bydlení a užívání si na faru.

Též děkujeme o. Jiřímu a o. Timotejovi, že svou přítomností vše posvětili, oplývali trpělivostí a úsměvem. 

 

 

 

Sv. Cyril a Metoděj

Svatí bratři Cyril (827 - 869) a Metoděj (815 - 885), známí jako apoštolové Slovanů, se narodili v Soluni (Thessalonica). Přestože patřili do hodnostářské rodiny, zřekli se světských ctností a stali se knězi. 

Slavnost Nejsvětější Trojice

 


Víra všech křesťanů má svůj základ v Trojici.
(Sv. Cesarius z Arles)

   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10