Stránky farnosti Nové Strašecí
Navigace: Články

 

Pastýřský list k translaci kardinála Berana

K radosti letošních Velikonoc přistupuje, že Vám mohu oznámit radostnou zprávu o přenesení ostatků mého velkého předchůdce na svatovojtěšském stolci, Josefa kardinála Berana, z Říma do Prahy. Je vskutku symbolické, kdy k jeho návratu dochází. Abychom si to mohli plně uvědomit a dobře se na jeho návrat připravit, připomenu, kdo se to vrací. Katolíci, především pražští, to vědí. Stále jsou mezi námi lidé, kteří ho osobně znali. Jenomže prach času a množství nových událostí zanese postupně i hluboko vtisknuté stopy. Naše střední a zvlášť mladší generace ví i o nedávné minulosti málo. Je to nebezpečné, jak vidíme v naší současnosti a oprávněně očekáváme v budoucnosti.

Kardinál Beran se narodil v Plzni r. 1888. Základy jeho osobnosti položila rodina. Bylo jich několik: samozřejmě předaná a živá víra, vzájemnost v početné rodině, skromnost a pracovitost daná trvale nízkou ekonomickou situací, zájem o výchovu a vzdělání dětí a mládeže, který převzal od svého otce, jenž byl učitelem. Především od něho, ale i od ostatních členů rodiny získal lásku ke své vlasti. Dá se říct, že už jako chlapec byl připraven pro život a jeho charakter byl určen. Vše, čím v dalším životě prošel, můžeme s jistou nadsázkou označit za „běžný“ život člověka, který obstál v dobách, kdy žil.

V jeho biografii lze snadno sledovat růst toho, co jsme pojmenovali jako základ z raného dětství. Chudý student se musel sám o sebe postarat. Po maturitě odešel do semináře v Římě. I tam se probíjel obtížně a nesl těžce dlouhé odloučení od vlasti. Po vysvěcení v roce 1911 se vrátil. Přímým hrůzám zákopové války ušel, ale i zázemí bylo první lekcí o nelidskosti. Záhy se stal rektorem pražského semináře, učil a vychovával. Neohroženě se postavil proti nacismu. Je spíše zázrakem, že při heydrichiádě nebyl rovnou popraven. Škola nelidskosti, lidské solidarity a ekumeny se pro něj odbývala na Pankráci, v Terezíně a Dachau. Vrátil se domů klidný a poučený o tom, co je v člověku.

Dal se do nadějné práce. Na podzim 1946 se stal arcibiskupem pražským. Blížící se hrozbu rozpoznal brzy. Ke svátku blahoslavené Anežky Přemyslovny, k níž ho vázalo silné pouto jako k patronce jeho kněžství, píše v roce 1948 ještě před únorem zásadní varovný pastýřský list. Byl účastníkem pohřbu prezidenta Beneše a ano, sloužil Tedeum po zvolení Klementa Gotwalda. Tento akt vyměnil za slib, že bude propuštěno více než 70 kněží, kteří ani ne za půl roku už byli ve vězeních, a za slib zachování církevního školství. Tušil, že slib je falešný, ale jeho omyl byl ještě hlubší. Netrvalo dlouho a došlo k policejnímu zásahu při slavnosti Božího Těla a arcibiskup byl internován. Sdílel tak osud primasů ostatních zemí s komunistickým režimem, kardinálem Mindszentym, Wyszyńskim a Stepinacem. Internace probíhala mírněji než v nacistických táborech, ale byla horší díky vyděračství, úskokům a případům, kdy dozorci získali na svou stranu některou ze spoluinternovaných řeholnic. Ty pak vynikaly v nebrutálním sadismu, v trvalém ponižování.

Státní orgány byly zneklidněny oznámením, že Papež Pavel VI. jmenoval arcibiskupa Berana kardinálem a žádal, aby převzal svou hodnost v Římě. Výsledkem byl návrh, že kardinál do Říma bude propuštěn, ale se závazkem, že se nikdy nevrátí. Aby umožnil nastoupení biskupa administrátora pražské arcidiecéze, kterým se měl stát a stal František Tomášek, přijal kardinál Beran doživotní vyhnanství. S bezmeznou bolestí přijal tento trest a o svůj smutek se podělil v radostném setkání s papežem. Celý svůj pobyt v Římě nesl jako vyhnanec a všemi silami se snažil udržet každé vlákno styku s vlastí, upnul se k emigrantům a krajanům, které navštěvoval, i ke každé návštěvě z domova.

Po celou dobu svého pobytu v Římě, kde stihl ještě pronést řeč o náboženské svobodě v průběhu čtvrté části jednání II. Vatikánského koncilu, žil ve zvláštní péči Pavla VI. Pro mnohé to bylo nepochopitelné, ale příčina byla jednoduchá. Osudy jednotlivců se v dějinách opravdu podivně proplétají. Pavel VI. byl v době II. světové války málo významný klerik, ale připadlo mu být spojkou mezi papežem a neodvolaným československým nunciem, který z Prahy přesídlil do Milána. Vatikán totiž nikdy neuznal Mnichovskou dohodu. Tento nuncius z papežova pověření udržoval styky s československou exilovou vládou přes rovněž neodvolané československé diplomaty ve Švýcarsku. Mladý diplomatický styčný důstojník věděl vše o nejrůznějších akcích, tedy i o celém průběhu výsadku a atentátu na Heydricha. Znal tak i postoje Beranovy. Pavel VI. tímto způsobem zapojený do akce, která odhalila pravou tvář nacismu a stala se tak mezníkem celé války, měl úctu ke každému, kdo se do akce jakkoli dostal a trpěl kvůli tomu. Jeho vřelý vztah k naší zemi se projevil mnohokrát a v případě kardinála Berana nejvýznamněji při Beranově projevu po činu Jana Palacha a pak při kardinálově smrti. Není znám případ, že by někdo jiný byl pochován samotným papežem v kryptě svatopetrské baziliky mezi papeži.

O přenesení těla kardinála Berana do vlasti, což bylo jeho výslovné přání uvedené v testamentu, se vyjednávalo dlouho. Podobně jako Polsko u sv. Vojtěcha ani Vatikán nechtěl jen tak vydat ostatky muže, jehož beatifikační proces byl již v průběhu. Bylo také třeba odstranit překážku, která formálně bránila návratu, totiž kardinálův vynucený slib, že se nevrátí ani po smrti, který dosud ležel na ministerstvu zahraničí. Byl však ihned s omluvou zrušen a vznesena přeuctivá žádost, aby Vatikán návrat umožnil.

Josef kardinál Beran se před svátkem sv. Vojtěcha vrátí s poctami církevními i státními do své katedrály. Řekl jsem, že jeho návrat je symbolický a je jednoznačně slovem do současné naší společenské situace. Přichází, aby promluvil skoro tak, jako když v roce 1948 napsal slova „Nemlč arcibiskupe“ a varoval. Stojíme dnes uprostřed neustálých volebních kampaní, jsme vyhroceně rozděleni, zapomínáme na cenu svobody, promarnili a poztráceli všechny ideové hodnoty našeho státu, jak nepotřebnou veteš odsouváme přirozenou rodinu, výchovu dětí a mládeže strkáme jeden na druhého, až ji nedělá nikdo. Naříkáme, že nemáme osobnosti a přitom ušlapeme pomluvami každého, kdo osobností je. Beranův návrat je pro nás především zkouškou z věrnosti dobru, poctivému dobru každého člověka, zkouškou z lidské odpovědnosti za druhé.

Zvu i vyzývám k účasti na jeho uvítání především kněze a seminaristy, ale i celou naši společnost. Neboť se vrací učitel a arcibiskup, velký občan našeho státu a syn našeho národa. Neřekne nám už ani jediné slovo, jeho mlčení však bude výmluvnější než vše, co řekl během svého života. A hlavně bude zde mezi námi, zmatenými a ustrašenými, a zároveň mezi těmi, kdo vítězně vešli do domu Božího a vedou tam i nás. Nic nechybí k slávě jeho, to on chyběl víc než půl století k slávě pražské katedrály.

+ Dominik kardinál Duka OP

arcibiskup pražský a primas český

(Prosím, aby byl pastýřský list přečten na 2. neděli velikonoční 8. dubna 2018.)

Hory cukroví a metráky potravin nestačí...

TO ZASE BUDE BLÁZINEC,
UŽ ABY BYLO PO SVÁTCÍCH…

Zatímco děti netrpělivě počítají, kdy skončí škola, a ty menší se ptají, kolikrát se ještě vyspinkají, než přijde Ježíšek, říkají mnozí dospělí: "Už aby bylo po svátcích - to zas bude blázinec." Jsou to hlavně ženy, kdo takto mluví. Na nich totiž spočine velká práce spojená s přípravou svátků.


Papež František kázal o závěrečné zkoušce víry na konci dějin

O náboženství nelze mluvit, je to soukromá věc. Veřejně se o tom nemluví. Náboženské znaky jsou odstraněny. Musí se poslouchat příkazy, které přicházejí od světských mocností. Je možné dělat spoustu věcí, krásných věcí, avšak nikoli uctívat Boha. Zákaz adorace. To je jádro tohoto konce. A když nastane tato plnost – karos tohoto pohanského postoje, až se naplní tento čas – pak přijde On: »A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou«(Lk20,28>. Křesťané, kteří trpí pronásledováním, zákazem bohopocty jsou proroctvím toho, co dolehne na nás všechny.

Papež František: v boji s ďáblem nesmíme podlehnout naivitě

Vatikán. Je nutné neustále bdít a nedat se oklamat ďáblem, zdůraznil papež František při ranní mši svaté v Domu sv. Marty. Svatý otec upozornil, že nelze následovat Ježíše v jeho vítězství nad zlem pouze „napůl“. V zápasu s ďáblem také nesmíme zaměňovat pravdu a relativizovat ji, připomněl.

Zjevení Panny Marie ve Fatimě

Zjevení v portugalské Fatimě začalo v roce 1916 trojím zjevením anděla desetileté Lucii, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě. Po této duchovní přípravě docházelo každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 ke zjevením Panny Marie. Tento cyklus šesti zjevení byl ukončen slunečním zázrakem.

Setkání ministrantů v sobotu 12. října v 10 hodin

V sobotu se v kostele v  Novém Strašecí koná ministrantská schůzka. Náplní těchto schůzek je vzdělávání ministrantů v jejich službě u oltáře proložené zábavnými hrami na faře i venku.

Srdečně zvu všechny chlapce. 

P. Mariusz Walczak             

 

Pozvání k nedělní společné modlitbě sv. růžence

Zveme Vás ke společné modlitbě svatého růžence před nedělní mší svatou v našem farním kostele Narození P. Marie.

Modlíme se každou říjnovou neděli od 9 hodin.

Výzva ČBK ke dni modliteb a postu za Sýrii

Papež František vyzval svět k postu a modlitbám za mírové řešení konfliktu v Sýrii. Pro tuto sobotní událost vydává Česká biskupská konference, prostřednictvím svého místopředsedy, následující výzvu.

Pohádka na farní zahradě 18.5. od 16.00

 

Zveme Vás na akci za podpory města Nové Strašecí ve spolupráci s Junáckým střediskem Mušketýři Nové Strašecí, Nostradivadlem, Občanským sdružením bubakov.net a Římskokatolickou farností Nové Strašecí. Noc s Kelty je součástí projektu francouzského ministerstva kultury Evropská noc muzeí.

 

16.00–18.00 h Loutkové představení Jabloňová pohádka a divadelní dílna pro děti  ve farní zahradě  

Květen- měsíc poutí - i v naší farnosti

Prožijme společně květen -  Mariánský měsíc a měsíc poutí

Zemřel P. Ján Petrovič

V úterý 26. března 2013 zemřel ve věku nedožitých 55 let osobní děkan P. Ján Petrovič. Poslední rozloučení se bude konat při mši svaté ve středu 3. dubna 2013 v 11.00 hodin ve farním kostele sv. Martina ve Zbečně.

Postní řád platný v českých zemích

Co je to půst od masa, půst újmy, kdy a kdo ho má dodržovat?

Homilie papeže Františka při mši svaté k uvedení do úřadu

Dnes 19. března 2013, o slavnosti sv. Josefa, snoubence Panny Marie a patrona všeobecné církve, předsedal papež František na prostranství před bazilikou sv. Petra mši svaté u příležitosti oficiálního zahájení svého pontifikátu.

Homilie papeže Františka v Sixtinské kapli

Vatikán 14.3. 2013.

V pět hodin odpoledne slavil nový Petrův nástupce v Sixtinské kapli Apoštolského paláci mši sv. se všemi kardinály voliteli. V latinské liturgii mše za církev zazněla čtení v italštině. Také spatra pronesená homilie papeže Františka byla v řeči papežových rodičů:

HABEMUS PAPAM

Sbor kardinálů-volitelů dnes (13. března 2013) ve večerních hodinách zvolil nového římského biskupa – papeže. Stal se jím kardinál Jorge Mario Bergoglio, arcibiskup z argentinského Buenos Aires, a zvolil si jméno František.

SEDE VACANTE

Z lat. sedes, »křeslo, stolec, sídlo«, a vacare, »být volný, prázdný«. O sedisvakanci se hovoří ve vztahu ke - Apoštolskému stolci v období, které plyne od úmrtí nebo odstoupení - papeže do zvolení nového.

   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10