Stránky farnosti Nové Strašecí
«  
  »
PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930    
Navigace: Červen je měsícem kněžských svěcení

Červen je měsícem kněžských svěcení

Červen je měsícem kněžských svěcení  

Svátost kněžství

Kněz jako alter Christus - druhý Kristus.

 

Pán Ježíš ustanovil svátost kněžství při slavení Poslední večeře s učedníky. Když proměnil chléb a víno ve své tělo a krev, řekl apoštolům: "To konejte na mou památku" (Lk 22, 19). Po svém zmrtvýchvstání jim udělil moc odpouštět hříchy - dechl na ně se slovy: "Přijměte Ducha svatého, komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou" (Jn 20, 22). Z těch to okolností je patrné, k jakému účelu Kristus tuto svátost ustanovil. Není to nějaký druh odměny, jíž by se apoštolům dostalo, nějaké vy znamenání, nebo dekorace. Pán je v této svátosti posílá sloužit církvi. Mají být udělovateli svátostí, hlavně eucharistie a svátosti smíření, prostředníky posvěcení, které dává Bůh. Je jisté, že jediný prostředník mezi Bohem a lidmi je Ježíš Kristus (1 Tim 2, 5). On je také pravým knězem. Tak o něm čteme v listu Židům. Tam také čteme, že nikdo si kněžskou důstojnost nemůže dát sám, ale musí mu být svěřena. I Kristus se stal knězem v poslušnosti Otci. On je tudíž vzorem každého kněze. Každý kněz má jednat, jako by jednal Kristus, "in persona Christi".

Jediný prostředník
Není ale najednou těch prostředníků trochu moc? To je častá námitka těch, kteří tvrdí, že uznávají pouze jednoho kněze - Krista. Stejně jako ostatní svátosti, i kněžství zapadá do obecné definice svátosti. Svátost je viditelné znamení, které působí neviditelnou milost. Člověk ze své přirozenosti potřebuje "vidět, aby uvěřil," a Bůh mu to po mocí těchto viditelných znamení usnadňuje. Zároveň je třeba říci, že o kněžství by se vůbec nedalo hovořit bez Krista a bez církve. On je dobrý pastýř a chce, aby jeho stádo mělo i po jeho odchodu viditelné pastýře. Těmto pastýřům dává svého Ducha, aby jím byli sami vedeni. Jako Kristova oběť, jedinečná a jednou provždy přinesená, se stále zpřítomňuje v jeho církvi, tak i jeho kněžství je v církvi stále viditelně přítomné. Kristovo kněžství přitom není nijak umenšováno.

Dvojí kněžství
V církvi rozeznáváme dva způsoby kněžství. Každý pokřtěný je ve křtu připodobněn Kristu - stává se Božím dítětem. Důstojnost, které se mu při tom dostává, je trojí - kněžská (máme sami sebe přinášet jako oběť Bohu a posvěcovat svět, ve kterém žijeme), dále prorocká (máme být hlasitými svědky Božími a ukazovat světu naději) a královská ("Království Boží je ve vás", jednou zasedneme s Kristem v jeho věčném království).

Zároveň jsou ale společenství pokřtěných a ostatním lidem posíláni služebníci, aby v nich byl Kristus přítomen jako hlava svého těla, jako pastýř svého stádce a jako učitel pravdy, jako velekněz výkupné oběti.

Kněz má také jednat jménem církve, když přednáší Bohu modlitbu církve, a hlavně, když přináší eucharistickou oběť. To však neznamená, že by kněz byl "delegován" společenstvím. Je povolán Kristem, aby měl účast na jeho moci, a stejně jako v Kristu, i v něm se setkávají dva směry. Jeden bychom si mohli představit jako shora dolů, od Boha k člověku, druhý je vzestupný, od člověka k Bohu. Kristus je prostředník Božího posvěcení a zároveň obhájcem našich záležitostí u Boha.

Jako ve křtu získává duše zvláštní charakter, tak také svátost kněžství působí v duši nesmazatelné znamení. Tato svátost dává člověku, který ji přijímá, moc jednat, jako jednal Kristus.

Služebné, nebo také hierarchické kněžství, a všeobecné kněžství každého pokřtěného jsou ve vzájemném vztahu, ale přesto se liší. Proto také je služebné kněžství udíleno zvláštní svátostí.

Kněžství má tři stupně
Už od počátku církve je svátostné kněžství vykonáváno ve třech různých stupních, a sice v biskupské službě, ve službě kněžské a službě jáhenské. Výrazu "kněz" se používá pro biskupa a kněze, ale ne pro jáhna. Jáhen má být pomocníkem biskupů a kněží, ale i jáheství se uděluje svátostným úkonem. V listě svatého Ignáce Antiošského Tralijským na toto téma čteme: "Ať všichni mají úctu k jáhnům jako k samému Ježíši Kristu, k biskupovi jako k obrazu Otce a ke kněžím jako k Božímu senátu a sboru apoštolů: bez nich není církev."

Biskupové
Každý stupeň kněžství má pro církev význam a praktické opodstatnění. Biskup přijímá svěcením plnost svátosti kněžství.
Má moc udílet svátost kněžství dál, tak jako apoštolové předali z moci svého kněžství, přijatého od Krista, tuto moc svým nástupcům. Tak máme jistotu, že v této posloupnosti můžeme dojít od nás až k samotnému Kristu.

Spolu s biskupským úřadem přijímá i úřad učitelský a pastýřský. Je určen k tomu, aby vedl lidi k Bohu a aby byl pravým učitelem víry. Svěcením a společenstvím s hlavou a členy sboru se biskup stává sám členem biskupského sboru. Svůj pastýřský a učitelský úřad může pravdivě vykonávat právě jen společně s ostatními biskupy, pod vedením prvního z biskupů - biskupa Říma - papeže. Pokud se od tohoto společenství odtrhne, ztrácí právo vést společenství církve jménem Krista. Jednota biskupů je pěkně vyjádřena v obřadu svěcení. Přestože k platnému svěcení stačí jediný biskup, udělující svěcení, vyžaduje se účast více biskupů. Aby bylo svěcení dovolené, tedy v jednotě s úmysly církve, vyžaduje se zvláštní výnos papeže. Kdo by bez tohoto výnosu posvětil někoho na biskupa, ocitá se, stejně jako nově vysvěcený biskup, mimo církev. Papež je chápán jako symbol a pouto jednoty církve.

Jednota biskupského sboru je nutná pro dobré vykonávání pastýřské služby a učitelského úřadu. V jednotném sboru biskupů působí Duch svatý a neomylně vyučuje církev prostřednictvím učitelského úřadu. Z toho plyne, že biskupové nemají na starosti pouze blaho jim svěřené místní církve - diecéze, ale mají společně dbát o blaho všech místních církví.

Slavení eucharistie s biskupem tedy má veliký význam pro všechny věřící. Při mši svaté, které předsedá biskup, je patrná jednota věřících a jejich sounáležitost s celou církví.





Kněží
Biskupové, kteří přijali své kněžské svěcení od Krista prostřednictvím apoštolů, svěřili tuto svou službu v podřízeném stupni kněžím. Stalo se tak v praktickém zájmu řádného plnění Kristem svěřeného apoštolského poslání.

Kněží sice nedosáhli vrcholu kněžství, ve výkonu své moci závisí na biskupech, ale přijímají tuto moc, aby hlásali evangelium, aby byli pastýři věřících a aby Kristovou mocí udělovali svátosti. Na biskupech závisí tím, že od nich svěcením dostávají kněžskou moc, a dále poslušností, kterou jsou vázáni k církvi a jejímu učitelskému úřadu. Spolu s ostatními kněžími vytvářejí v diecézi jeden kněžský sbor. Tato jednota je naznačena i tím, že při kněžském svěcení vkládají po biskupovi ruce také kněží.

Svůj posvátný úřad vykonávají kněží především při slavení eucharistie. Zastupují Krista. Ovoce jeho oběti a posvěcení, které z ní plyne, udílejí věřícím. Celý život kněží čerpá svou hodnotu z tohoto slavení eucharistie.

Kněží tedy v jednotlivých místních shromážděních zastupují biskupa. Berou na sebe jeho povinnosti, pokud jim to přísluší. Mají moc a oprávnění slavit eucharistii, křtít, udílet svátost nemocných, sloužit věřícím tím, že předsedají různým bohoslužbám, a tím, že jménem církve asistují při svátosti manželství. Od biskupa dostávají právo udílet svátost smíření, a mimořádně i svátost biřmování. Jáhnové


Vkládání rukou
Od apoštolských dob bylo vkládání rukou na hlavu svěcence způsob, jak se ustanovovali jáhnové a kněží. Toto vkládání rukou doprovází modlitba, ve které světitel vyprošuje vylití Ducha svatého a jeho darů potřebných ke službě, k níž je kandidát svěcen. Text modlitby vyjadřuje smysl a úkoly biskupského, kněžského, nebo jáhenského stavu.

Velmi výmluvné jsou obřady, které doprovázejí svěcení. Biskup nebo kněz jsou pomazáni křižmem, které symbolizuje Ducha svatého a jeho zvláštní pomazání. Biskupovi je předáván evangeliář, znamení jeho apoštolského poslání hlásat evangelium, mitra a berla jako znamení úkolu pást stádo, které mu Pán svěřil, a prsten, znamení jeho věrnosti církvi, nevěstě Kristově.

Knězi se předává patena a kalich - oběť věřících, kterou má přinášet Bohu.

Jáhen dostává do ruky evangeliář na znamení svého poslání hlásat evangelium. Někteří jsou ustanoveni za apoštoly
Kristus předal svou moc apoštolům. Ti ji předávali vkládáním rukou svým nástupcům. Svátost svěcení je svátostí, kterou se udílí účast na apoštolské službě. Proto právě biskupové jako nástupci apoštolů mohou právoplatně udílet tři stupně svátosti kněžství.

Z mnoha lidí, kteří byli s Kristem, si Pán vybral dvanáct mužů, kterým nakonec dal svátostnou moc kněžství. Předtím, než je povolal, se celou noc modlil. Jistě vybral ty správné. Mezi vyvolenými apoštoly se však neobjevila ani jedna žena, i když třeba Panna Maria by jistě byla vhodnou kandidátkou. Apoštolové volili opět pouze muže. Z tohoto faktu, i z toho, že Kristus sám vykonával své kněžství jako muž, plyne, že žena nemůže platně přijmout kněžské svěcení.

Praxe západní církve je dále taková, že kněžské a biskupské svěcení může přijmout dovoleně pouze svobodný muž, který se zaváže slibem života v celibátě. Jáhenské svěcení může přijmout ženatý muž, který se tak stává trvalým jáhnem. Kdyby však ovdověl, nemůže se již znovu oženit. Církev tyto požadavky klade na základě své zkušenosti a také proto, že má možnost takové požadavky klást. Nikdo totiž nemá na svěcení výslovné právo. Povolání ke kněžství je nezasloužený dar a je to povolání ke službě církvi.


Kontakt na kněze farnosti:

P. Martin Janata 

email: straseci.fara@gmail.com

tel: 605 704 526