Stránky farnosti Nové Strašecí
Navigace: Články » SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA-KRÁLE

SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA-KRÁLE

SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA-KRÁLE  

Když po první světové válce, kdy se rodily nové demokracie, zavedl Pius XI. svátek Krista Krále, neměl v  úmyslu propagovat návrat k monarchii z  Boží milosti, jak jí rozuměl středověk. Chtěl jenom znovu ukázat na propast, která se před námi otvírá, když člověk chce poroučet člověku, ať už je to jednotlivec nebo celek. Není-li v tom, kdo mně vládne, Bůh, jsem otrokem.

 

 

Slavnost Ježíše Krista Krále


Ježíšovo "kralování" nemá nic společného s pozemskými představami králů - to ukazuje už jen pohled na Ježíše na kříži (křížem jeho kralování neskončilo, ale naopak, vyvrcholilo!). Dialog s Pilátem o Ježíšově královské hodnosti je nakonec jen příležitostí k tomu, aby bylo ukázáno, že Ježíšovo kralování je jeho svědectvím pravdě, čili že je to jeho osobní podíl na Boží zachraňující lásce k člověku.

Připomeňme si polemiku v Izraeli, když chtěl krále, jako mají ostatní národy (1Sam 8). Tam zaznělo, a bylo to ve Starém zákoně vícekrát opakováno, že jediným králem Izraele je Hospodin, tedy ten, kdo ho vysvobodil a vysvobozuje.


Není moc dobé přidržet se slova "král", ale je spíš třeba vidět, kdo Kristus je. Patří do lidských dějin, ale přesto není jen "jedním z mnoha" v nich. Dobře zde poslouží odstavec 45 z koncilové konstituce "Radost a naděje":
"Boží slovo totiž, skrze něž všechno bylo stvořeno, samo se stalo tělem, aby tak - jako dokonalý člověk - všechny spasilo a celé veškerenstvo znovu spojilo jako pod jednu hlavu. Pán je cíl lidských dějin, bod, v němž se sbíhají tužby dějin a civilizace, střed lidského pokolení, radost všech srdcí a naplnění všech jejich tužeb. Jeho vzkřísil Otec z mrtvých, vyvýšil a umístil po své pravici, jeho ustanovil soudcem živých i mrtvých. Jeho Duchem oživeni a shromážděni putujeme směrem k dovršení lidských dějin, jež je v plné shodě s plánem jeho lásky: všechno na nebi i na zemi opět spojit v Kristu (Ef 1,10)."

Tento koncilový text nepodává tedy obraz Ježíše - Krále monarchicky, ale biblicky, z pohledu dějin spásy. Ježíš je tedy králem, protože:
- přišel všechny zachránit;
- za všechny zemřel;
- pro všechny otevřel budoucnost;
- to, co je hříchem rozbito a rozděleno, přišel spojit s Bohem;
- je sám svědkem pravdy.

Proto vůči němu nelze stát neutrálně, ale je třeba volit - pro nebo proti. Do jeho království, nebo mimo ně. Nelze být trvale v obojím