Stránky farnosti Nové Strašecí
Navigace: Články » Proč vyučovat NÁBOŽENSTVÍ

Proč vyučovat NÁBOŽENSTVÍ

Proč vyučovat NÁBOŽENSTVÍ

NÁBOŽENSTVÍ v ZŠ 2019/20 bude ve stejných časech jako v minulých letech.   

1.-4. třída /děti před i po 1. sv. přijímání/
PÁTEK  13.00 - 13.45. Sraz u vchodu do budovy C /ten horní vchod pro mladší děti/

5.-9. tř. /děti po 1. sv. přijímání/
PÁTEK 14.00 - 14.45 Sraz u vchodu proti poště ! ! 
 

Vyučuje Mgr. Klára Baslíková 

 

Jak již název článku říká, jedno PROČ, které stojí za úvahu zvláště na počátku nového školního roku-

 

Milí přátelé!

Chtěl bych se s Vámi pozastavit u významu výuky náboženství v dnešní době. Ještě před prázdninami mě kdosi oslovil a upozornil mě, že by bylo dobré vysvětlit co se při vyučování náboženství probírá a o co vlastně jde, neboť ještě v dnešní zcela moderní společnosti převládá neuvěřitelné množství předsudků, zvláště u střední generace, která byla vychována v intencích známého hesla V. I. Lenina, že „náboženství je opium lidstva“. Později jsem si vzpomněl na příhody, které jsem osobně zažil se žáky naší základní školy i se studenty gymnázia a to mě utvrdilo v přesvědčení, že by bylo vhodné vyučování náboženství trochu osvětlit. Ještě ale ke zmíněným příhodám. Když jeden osmý ročník ZŠ navštívil náš kostel a paní učitelka mě požádala abych řekl něco k historii a významu kostela, zeptal jsem se mezi jiným, koho představují dvě velké sochy muže a ženy u oltáře. Muž se štítem, mečem a kopím a naproti němu starší žena s palmovou ratolestí a oba dva s knížecími pokrývkami hlavy. Dostal jsem odpověď, že ten muž je Jan Žižka a ta žena, že nevědí. Musím upřímně říci, že jsem byl silně zaskočen, vyjádřeno diplomatickým způsobem. Následně se mě jedna dívka s velikým zájmem a upřímností zeptala, jestli je možné, aby se nechal pokřtít nevěřící člověk. Vysvětlil jsem ji , že je to vlastně nesmysl, neboť nevěřící nemá důvod se nechat pokřtít. A mohl bych jmenovat další příhody. Je toto v pořádku a normální nebo už naše společnost absolutně rezignovala na naši více než 1200 let trvající křesťanskou tradici? Snad z toho lépe vyplývá proč ještě dnes je potřebná výuka náboženství. Jde o poznání svých kořenů, ze kterých naše společnost se svojí kulturou vyrostla. Je sice hezké, že děti mají dějepis, kde se též křesťanství zmiňuje, ale jen jako určitá jednorázová informace u které není čas se pozastavit a trochu více ji vysvětlit. V hodinách náboženství netlučeme dětem do hlavy nějaká dogmata a nenutíme je odříkávat nějaké fráze, ale mnohem více ukazujeme souvislost mezi životem, náboženstvím a naší křesťanskou kulturou. Bez znalosti křesťanství je holý nesmysl slavit vánoce – narození Ježíše Krista. Kdo byl Ježíš Kristus a odkud ho známe, co nám říká Bible, co slavíme o velikonocích, co znamená Desatero a proč se křtí, proč máme kostel a co se tam dělá, kdo je vlastně kněz a jaký význam a smysl má dnes pro člověka modlitba? Tyto a mnoho dalších zcela základních otázek se dotýkáme v hodinách náboženství. To není zdaleka otázka víry, ale úplně přirozená součást základního vzdělání každého člověka. S pomocí těchto poznatků se někdo může rozhodnout, že křesťanství přijme za své a bude podle této víry žít, ale to je již zcela osobní a úplně svobodné rozhodnutí každého jedince. Dnes hlavně v našich krajích i konkrétně v našem městě nechodí do kostela někdo, že z toho má výhody nebo že se musí atd. ale jen proto, že věří. Často slyším kolem sebe naříkání, jak ti mladí nemají úctu k ničemu, nic jim není svaté, žádné morální zásady atd. Kdyby alespoň někdy slyšeli, že je zde Desatero, které vlastně je základem pro celý přirozený a mravní řád, byly bychom možná některých smutných událostí ušetřeni. Nejde o moralizování a vyhrožování se zdvihnutým ukazováčkem, ale o osvětlení řádu, který je nám dán a skrze který může člověk žít šťastně a v pokoji s druhými. Bezpečnost nám nezajistí ani deset policistů na jednoho občana, ale hodnotně vysoký morální život každého jednotlivce. Proto však musí mít zdůvodnění přijímané rozumem a vůlí. Nechci se již dál rozepisovat, co ještě k výuce patří, ale chtěl bych trochu více apelovat na rodiče, aby zvážili nabídku této výuky. Opravdu se nemusíte o svoje děti bát, že by se stali fanatiky jako v nějaké sektě. Mimo jiné nebezpečí sekt se v hodinách u starších dětí také věnujeme. Jde o poznávání kořenů naší křesťanské kultury. Před několika dny jsme oslavovali našeho národního světce sv. Václava, kterému předávala křesťanskou nauku jeho babička sv. Ludmila a proto mohl vzít křesťanství za své a žít podle něho. Sv. Ludmila přijala křesťanství se svým mužem od sv. Metoděje, který přišel spolu se sv. Cyrilem na Velkou Moravu r. 863. Kdyby nebylo „věrozvěstů slovanských – sv. Cyrila a Metoděje“ nebylo by svaté Ludmily a neměli bychom svatého Václava a celý náš národ by byl ochuzen o tak významného a mocného přímluvce. Když je našemu národu nejhůře shromažďuje se vždy v Praze u sochy sv. Václava za zpěvu svatováclavského chorálu. Ať nám sv. Václav pomůže znovu odkrýt naše pravé křesťanské kořeny, které jsou návodem ke šťastnému a pokojnému životu pro každého člověka.

Vít Uher, novostrašecký farář v letech 2003-2009


Minispolčo pro dívky

pondělky 16:30 až 18:00

říjen až červen 2020

parte P.Peterka.pdf (dokument Adobe PDF)parte P.Peterka.pdf

Foto z pohřbu P. Peterky: zde