Stránky farnosti Nové Strašecí

O nauce pravdy

 
Šťasten, koho učí sama pravda, ne příměry a prchavými slovy, ale jak je sama v sobě. Naše mínění a vnímání nás často klame a je krátkozraké. Co prospěje veliké hloubání o tajemných a skrytých věcech, jejichž neznalost nám nebude na Božím soudu kladena k tíží?
Je veliká pošetilost, že nedbáme věcí užitečných a nutných a dokonce se sháníme po věcech škodlivých a zhoubných. Máme oči, a nevidíme.
2. A co nám může záležet na původu světa a jeho tvorstva (srov. Jr 5, 21)? Ke komu mluví věčné Slovo, ten je zbaven mnoha domněnek. Všechno vzniklo z jednoho Slova a všechno mluví o jednom, a to je Počátek (Kristus), který mluví i k nám (srov. J 8. 25). Bez něho nikdo nic nepoznává, ani správně neposuzuje. Komu jsou všechny věci tím jedním, kdo všechno vztahuje k tomu jednomu a všechno vidí v tom jednom, ten může být pevný srdcem a pokojně setrvávat v Bohu.
Bože – pravdo, sjednoť mě s tebou v ustavičné lásce! Příčí se mi mnohé, co čtu nebo slyším; v tobě je vše, co chci a po čem toužím. Ať zmlknou všichni učitelé a utichne tvorstvo před tvou tváří; mluv ke mně jen ty sám.
3. Čím více je kdo sám v sobě sjednocen a v srdci prostý, tím více vznešených pravd snadno pochopi; neboť dostává světlo rozumu shůry. Čistý, prostý a stálý duch se ani při mnohé práci nerozptyluje; neboť všechno koná k Boží cti a snaží se nedbat vlastního uplatnění. Co ti více překáží a více tě obtěžuje, než neumrtvená žádost tvého srdce?
Dobrý a zbožný člověk uspořádává své činy nejprve v mysli, než je uvede ve skutek A nedá se těmi skutky táhnout k tužbám hříšné náklonnosti, ale sám je podrobuje rozvážnému soudu zdravého rozumu. Kdo svádí tužší boj než ten, kdo se snaží zvítězit sám nad sebou?
A to by mělo být naším úsilím: přemáhat sebe a každodenně nabývat nad sebou větší moci a tak se zdokonalovat.
4. S každou dokonalosti v tomto životě je spojena jistá nedokonalost a žádné naše bádání není prosto nějaké temnoty A tak je pokorné poznáni sebe spolehlivější cestou k Bohu, než hluboké vědecké bádáni.
Tím nebudiž haněna věda ani jakákoli prostá znalost věcí, která sama o sobě je dobrá a od Boha zřízená, ale vždy je třeba dávat přednost dobrému svědomí a ctnostnému životu.
5. Mnozí však více usiluji o vědění než o dobrý život, a proto často bloudi a nepřinášejí téměř žádný užitek, nebo jen nepatrný. Kéž by vynakládali takovou píli na vymýcení chyb a vštěpováni ctnosti, jakou věnuji na řešení učených otázek; pak by nebylo tolik zla a pohoršeni mezi lidmi, ani by nebylo tolik nekázně v klášterech. Až přijde soudný den, dojista nebudeme tázáni na to, co jsme četli, ale co jsme činili; ani na to, jak dobře jsme mluvili, ale jak zbožně jsme žili.
Pověz mi, kde jsou nyní všichni ti páni a učitelé, které jsi dobře znal, když ještě žili a oplývali učenosti? Na jejich místa už zasedli jiní a nevím, zda si na ně vzpomenou. Za svého života zdáli se být něčím, a nyní se o nich mlčí.
6. Jak rychle pomíjí světská sláva! Kéž by se jejich život shodoval s jejich učenosti; to by bytí dobře studovali i přednášeli. Jak mnozí hynou pro nicotné světské věděni, protože málo pečuji o službu Bohu. A poněvadž raději chtějí být velcí než pokorní, proto upadají do pošetilých myšlenek (srov. Ř 1, 21).
Opravdu veliký je jen ten, kdo má velkou lásku. Opravdu veliký je, kdo je sám u sebe malý a veškeré vrcholné pocty považuje za nic, Opravdu moudrý je, kdo všechny pozemské věcí má za nicotné, aby si naklonil Krista. A opravdu správně vzdělaný je, kdo činí Boži vůli a zříká se své.
 
sv. Tomáš Kempenský- Čtyři knihy o následování Krista